Ironie bolí 13

30. dubna 2013 v 17:33 | LittleLover |  Ironie bolí
Omo...tenhle jsem psala ve škole...ANO...až taková nuda tam byla...takže tuhle povídku přepisuju... Ehehé :DD A měla bych si udělat nějakej scénář abych nevymýšlela blbosti :DDD Ano...třeba jako tohle :DDD No co...Přepisuju,přepisuju :DDD

Varování:Petra píše naprostý blbosti... :DD

"Eli...Eli...já jsem takovej idiot..."
Seděl jsem v čekárně.Vím že doktor říkal že bude v pořádku ale...mohl jsem za to já.Ublížil jsem mu.Už zase.Z očí se mi kutáleli slzy.Miluju ho ale...co když mě vážně využil?Co když mě nemiluje?Ne..já..nevím.Myslím že...na tohle bude ještě čas...Doktor právě vyšel z jeho pokoje.
"Mužete jít za ním"
Došel jsem k jeho posteli.Díval se na mě.Plakal.
"Kevine.."
"Pšš..odpočiň si...tam to můžeme probrat jindy"
Usmál jsem se na něj.Sedl jsem si k němu.Vzal ho za ruku a palcem jej hladil.
"Miluju tě Eli"
Vzlykl
"I-i já tebe Kevine...prosím..musíš mi to věřit..ty si to nejlepší co jsem kdy měl..a já to vím.Nechci tě ztratit...nikdy bych ti nechtěl ublížit..."


Kývl jsem.Usmál jsem se na něj a znovu se rozplakal.
Chvíli jsem tam zůstal.Pak přišla sestra s tím že náštěvní hodiny jsou u konce.Dal jsem mu pusu na tvář a rozloučil se s ním.
Před bytem na mě čekalo překvapení.
"Co tu děláš AJ(i)?" Zamračil jsem se.Nechtěl jsem ho vidět.
"Chtěl jsem se omluvit...to co jsem řekl...je to pravda...ale vím že už takový není...to jak se choval..měl..těžké období.I když to ho neomlouvá...ale choval se takhle protože se bál...už takoví není...litoval toho...trpěl..vážně trpěl...Mě...nevím jestli mě miloval...ale vím že mě bral jako trest....proto mě nikdy nezastavil...nikdy se nebránil..."
"On...myslím že tě miloval...chápu proč" zašeptal jsem
Vážně jsem Elie chápal.AJ byl jako mince.Měl dvě strany.Tak jako každý.Ale on jako by je nedokázal ovládat.Ale ta světlá stránka..byla milující.
"Chápeš?..no to je jedno..Nechci aby byl nešťastný...a s tebou je nejšťastnější osoba kterou jsem kdy viděl..a ty si taky zasloužíš štěstí...on ti ho dá...on je úžasný..."Říkal to smutným hlasem.
Kývnul jsem a zadržoval slzy.Před ním nebudu brečet..Chci aby odešel...Jako by mi četl myšlenky.Trochu se usmál a odešel.Vešel jsem do bytu a zavřel jsem oči.Myšlenky byli jako rozházené kousky puzzle.Snažil jsem je složit ale jako by ani jeden kousek nikam nepasoval.Svlékl jsem se a šel do ložnice.Lehl jsem si do ní a pevně sevřel peřinu.Pevně jsem měl sevřené pěstičky.
Měl těžké období?Proč mi nic neřekl?Vím že jsme se ještě neznali ale mohl mi to říct...co já o něm sakra vlastně vím?
Posadil jsem se a zamžikal jsem.
"Vždyť já o něm skoro nic nevím"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kari55 Kari55 | Web | 30. dubna 2013 v 19:37 | Reagovat

jak nevíš nic?! o_____O no... a jo!!! o__O ale nebooj... jednou se to dozvíš!! :33 (a já taky :D)
další!!! TTT3TTT

2 kaspareq582 kaspareq582 | Web | 30. dubna 2013 v 19:54 | Reagovat

[1]: Za tu povídku...? Jako fakt?? :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama