Pomoc z nebe

19. května 2013 v 14:44 | LittleLover |  Jednorázovky
Ups...zase...jednorázovka na díly XD No co se dá dělat...tahle bude mít VÁŽNĚ jen DVA díly...Tedy...spíš se o to budu snažit...XDDD No...no...no XDD
Ach jo...já vám prostě na obrázky kašlu XDD Ty layouty mi stačili XDDD


Takže....
Název:Pomoc z nebe
Skupina:...hej...to už je trapný..tak jako jasný tže na U~kiss XD
Pár:SooHoon
Věnování:Eh...Pff XD
Varování:Není žádný...a žádný ani nebude :D
P.S...není to založeno na pravdě...MYSLÍM TEN VĚK!! XDDD...a tu povídku taky XDD


"Soohyune?"
"Ano pane?"
"Seznámím tě s chlapcem o kterého budeš pečovat"
"Jistě pane"
Šli jsme přes park který patří ústavu.Díval jsem se po areálu.Právě byli vycházky.Všude byli zaměstnanci se svími svěřenci.Byli tu jak děti tak dospělí.
"Soohyune musím vám říct informace o něm" Kývl jsem.Byl to můj první svěřenec.Bál jsem se a těšil zárověň.
"Jmenuje se Yeo Hoon Min.Je mu 18 let.Je tu s psychickým stavem..jako malého ho jeho otec využíval.Trpí nočními můrami a je hodně nespolečenský a uzavřený.Vůbec nekomunikuje.Ať se zdá jakkoliv silný,bojí se.Proto na něj nezvyšuj hlas....a je pravda že jsem ti ho nechtěl svěřit..je hodně závislí na lidech kteří o něj pečují i když s nimi nekomunikuje...A ty se teď staneš jeho osobním pečovatelem.Může se stát že odsud odejde.A ty budeš muset jít s ním a pečovat o něj do chvíle než se o sebe bude schopný postarat a je možné,že se to nestane hned...ale třeba i za dvacet let...nebo taky nikdy...ale jen pokud se jeho stav zlepší.Je tu už od svích jedenácti let...matka se ho zřekla.Posílá nám peníze ale nechodí za ním.Všechny pravomoce dala nám.Je to hrozné...ale nedělá problémy" řekl a zastavil se před jeho dveřmi.


"Tady je.Nechodí skoro ani ven..." Kývnul jsem.
Bál jsem se ale doufal že mi to půjde.Starší muž na mě kývnul a odešel.Ještě v kanceláři jsme probrali mé chování k němu.Zaklepal jsem a vešel jsem. Jeho pokoj byl temňejší než ostatní.Všimnul jsem si postavy.Seděla u okna a dívala se z něj.
"Ehm...Ahoj..Já jsem Soohyun..budu se o tebe starat" Otočil se na mě.Všimnul jsem si jeho krásných očí.Sladce hnědých i přesto,že v nich byl strach.Usmál jsem se na něj.Zčervenal a podíval se do země.Kousl jsem se do rtu a znovu se usmál.Podíval jsem se z okna.Bylo krásně.Slunce svítilo a na obloze ani mráček.
"Hoone?Nechceš se jít podívat ven?"
+++
"Hoone nemusíš mít strach...nic ti neudělají...věř mi..Jsem tu přece s tebou..." Řekl jsem mu láskyplným hlasem.Je to měsíc co se o něj starám...no a..co na to říct...prý se hodně zlepšil...to je pravda...už chodí sám ven..no..sám..se mnou...ale je to jako by byl sám...nebaví se semnou...ani jednou na mě nepromluvil.Ale už se lidem díval do tváře.Ale já mám jeden problém...nevím jak se to stalo...ale já se do něj zamiloval...vím kdy...když usnul...spadl na můj klín...a spal...tak klidně jako nikdy předtím...neházel sebou...dokonce ani ze snu nekřičel...byl klidný...a tak krásný...a já se do něj zamiloval...to nejhorší co se kdy mohlo stát...
Neklidně se ošil a stoupl si za mě.Je to poprvé co jdeme do města...spíš než do města do starší vesničky která byla mrtvá...nikde nikdo..tedy až do teď...na rohu stála partička nějakých mužů.
"Chceš se vrátit?" Kývnul na mě a snad se i trochu usmál.
Otočili jsme se a šli zpátky do areálu.
+++
"Máš hlad?" zavrtěl hlavou a rozhlídnul se.Ošil se.Bylo trochu temno.A on se tmy bál.Vždy musel spát při světle.
"Pojď...půjdeme do parku...nebo by si chtěl jít kreslit?" Rukou naznačl že kreslit.Usmál jsem se a šli jsme do ateliéru.
"Chceš tempery?"Kývnul.
Podal jsem mu je i s papírem.
Sedl jsem si na proti němu a díval se po všech možných obrázků.Po chvilce jsem se probral.Přešel jsem k Hoonovi abych se podíval co nakreslil.Vyrazilo mi to dech.Nakreslil mě.
"Hoone..proč si mě nakreslil?" Zčervená ale neříká nic.Jen pokrčí rameny.Povzdychnu si.Odnesu obrázek na slunce aby uschl.Vrátím se k němu a odvedu ho do jeho pokoje.
Měl jsem pauzu.Šel jsem do svého pokoje.Lehl jsem si na postel.Začal jsem si zpívat písničku kterou jsem si sám složil.
"Ty nádherně zpíváš" Rozensl se pokojem melodický hlas.
Rychle jsem otevřel oči a posadil se.Předemnou stál Hoon.Díval se na mě s pootevřenými ústy.Zachvěl jsem se.Jeho hlas byl...krásný...
"Dí-díky...po-potřebuješ něco?"
Zčervenal a zavrtěl hlavou.Pousmál jsem se a vztal.
"Chceš mi něco říct?" znovu jsem se zeptal.Doufal jsem že mi znovu něco řekne.Že mnou znovu projede ten nádherný pocit když promluvil.
"Já...já.." zavrtěl hlavou.Otočil se a šel pryč.
Díval jsem se ještě dlouho na místo kde stál.Když jsem se probral z toho okouzlení na zádech jsem cítil příjemné mrazení.Usmál jsem se a s hlavou plnou snů a představ jsem sebou hodil do postele...

Hm...Ha...určitě jste čekali anděli že? :DDD A ono nic XDDD
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kari55 Kari55 | Web | 19. května 2013 v 22:03 | Reagovat

YO!! já čekala anděli! xD zase! xD když přečetla první řádek, čekala jsem že SH bude něco jako Hooonův Anděl strážný.. xDDDDD
moc se mi to líbí!! x33 jsem zvědavé dál! x3

2 Tora Tora | Web | 26. května 2013 v 19:35 | Reagovat

máš moc pěkná blog, moc se mi líbí a moc pěkně píšeš^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama