Odpusť

8. srpna 2013 v 13:45 | LittleLover |  Jednorázovky
Ahojte Klokánci.Tohle jsem právě teď dopsala...nom...vůbec nevím co to je...prostě...věty...takoví...divný...nom...Nemám co k tomu víc napsat :D
Omlouvám se ale k Oneshotům nehodlám dělat obrázky :D

Název:Odpusť
Skupina:U~kiss
Pár:SooHoon...A mno..dočtete se sami :D
Věnování:Nom
Varování:Nom




"Ale on má pravdu"Řekl potichu Hoon a zadíval se do země.
Díval jsem se na něj s otevřenými ústy.
Eli se nejistě usmíval a pomalu se přemisťoval ke dveřím a nakonec se mu i povedlo z místnosti odejít.

V hlavě se mi přemítal celý den...Měl jsem to poznat...měl jsem tomu zabránit...


Minulost

"Soohyune!"Zakřičel na mě Elij,a pověsil se mi na ramena.Se znechuceným úšklebkem jsem se na něj podíval.V očích mu hráli jiskřičky pobavení.

"Co je?"Zavrčel jsem,když se na mě pobaveně díval,ale nic neřekl.

"Um..jen...Neviděl jsi tu někde Hoona?Myslím,že se po tobě schání"Uchechtl se a pustil mě.

"Proč by se po mě měl scháňět?"Zeptal jsem se ho,s jistou nedůvěrou v hlase.

"No...myslím že to ví všichni...No přeci-"

"Eli!"Ozval se Hoonův naštvaný hlas ze dveří.

Když jsem se na něj podíval,byl celý mokrý.

"Stalo se něco,Hoone?"Zeptal jsem se ho.

"Ne,vůbec nic...Eli..."Jeho jméno procedil mezi zuby.

Nadzvihl jsem obočí.Zajímalo mě,co se stalo,ale nechal jsem to být.

Eli se potutelně usmíval.Šel za Hoonem a když odcházeli,mrknul na mě.
Nechápal jsem to.

"Sohyune?"Ozval se Eliův hlas.Otočil jsem se na něj.Za sebou tahal Hoona,který se zdál skoro něčím omámený.Nebo vyděšený?

"Co?"

"Tady Hoon by ti chtěl něco moc důležitého říct..."Usmál se Eli,ale jeho úsměv působil spíš...Zle.

"Eli nech mě,sakra!To,že jsem se usmál na Kevina neznamená,že ke mně budeš takoví!"Vykřikl Hoon,který se probral z tranzu.

Eliovi zmizel úsměv z tváře a otočil se na Hoona.

"Nemáš se na něj usmívat..."Procedil mezi zuby Eli nenávistně.

Ušklíbl jsem se.Eli a jeho žárlivost byla protivná a otravná.

"Bože...a co jsem měl začít dělat?Plakat?On se usmál na mě,tak jsem mu to oplatil..."Vyhrkl Hoon,snažící se vykroutit z jeho sevření.

"Tak jako tak...Třeba ti,náš stydlivý Hoone,prokazuju službu,když mu to řeknu za tebe...měl by si mi poděkovat..."Zasmál se Eli,ačkoli jeho oči byli vážné.

"Eli přestaň...Prosím..."V Hoonovích očích se objevili slzičky.

Eli zakroutil hlavou a podíval se na mě.

"Je tu něco,co ví snad každý...i tvůj milovaný Dongho..."Uchchtl se Eli a pokračoval "Tady Hoon tě miluje..."Zanovu se zasmál a pustil Hoona,který byl jako zmrazený...

Přítomnost


"Nerozumím..."Lžu..rozumím tomu...Vím že se na mě vždycky díval jinak,než na ostatní,no nevěnoval jsem tomu pozornost.
Pravdou je...Vždy jsem měl pro něj slabost...To proto se k němu Dongho choval tak ostře?Věděl to?...Oni to věděli?

"Je to jedno...Máš Dongha...I kdyby si to pochopil...co by se změnilo?Možná jsem ti to měl opravdu říct...Teď...když to víš...Cítím se...volněji...už mě to nesvazuje tak jako předtím" Řekl Hoon pevným hlasem.Přešel ke dveřím a odešel.Nechal mě se svými myšlenkami.


"Hoone..."Zasmál se AJ už několikrát,co seděl s Hoonem v autě vedle sebe.

Píchalo mě u srdce.Bolelo to.Proč?Já mám vedle sebe Dongha...tak proč?Proč myslím na toho zatracenýho hajzla,který semnou už od té doby,co mi Eli řekl,že mě Hoon miluje nepromluvil.Neusmíval se na mě ani se na mě nedíval.Byl s AJ...pořád...

"Soohyune?Jsi v pohodě?"Zeptal se mě Dongho se starostí v hlase.

"Um..jo...všechno je v pohodě "Pokusil jsem se usmát.

Dongho mi dal pusu na tvář.Chtěl jsem cuknout...ale nemohl jsem.On je přece...do teď byl on to jediné,na co jsem myslel...to jediné co jsem miloval...proč už to tak není...zatracenej Hoon...

Vystoupili jsme.Stáli jsme před obrovským hotelem.Ušklíbl jsem se.Nic nového.
Ubytovali jsme se a šli do svých pokojů.

"Jdu se vysprchovat"Řekl mi Dongho a já kývl.Alespoň si budu moc promluvit s Hoonem.Snad...

"Pojďte dovnitř"Ozval se jeho hlas.

Když jsem vešel,pozoroval mě nechápavím pohledem.

"Potřebuju si s tebou promluvit"Řekl jsem a doufal,aby se mi nezlomil hlas.

Kývl.

"Proč už se semnou nebavíš?A...co je to s tím AJ-em?"Zeptal jsem se.Bylo mi špatně z mojí žárlivosti na AJ-e...

"Nechci to dělat ještě těžší...Navíc...nepotřebuju se vázat.Chci zapomenout.
A co má být to s tím AJ-em?Nic..bavíme se.Je fajn,když ho víc poznáš" Řekl mi,jakoby nic.

"Nechceš to dělat těžší?Ale ty to děláš těžší!Víc poznáš?Tím myslíš,když se spolu vyspíte?!"Bože...kam jsem dal hlavu...Proč...Odpusť...

"Že co?"Řekl naštvaně a postavil se.

"Myslíš si,že se to udrží jako tajemství,nebo co?Byli jste slyšet"Ne...co to říkám...

"Že jsme byli slyšet?Oh...že o tom nic nevím...navíc...AJ nespal se mnou ale s Kiseopem...Bože...co s tebou je?Proč bych měl s AJ-em spát?Fakt tě nechápu...zajdi si k psychologovi..."Vyprskl ale když jsem se podíval do jeho očí,bylo v nich pobavení.

"Asi by bylo na čase..."Hlesl jsem a zadíval jsem se do země.

"Proč myslíš?"Zeptal se mě.

"Protože od té doby...myslím na tebe...sním o tobě...a nejde to dostat z hlavy...Dělá se mi špatně kdykoliv mi Dongho říká že mě miluje...Dělá se mi špatně,když mě políbí...špatně ze sebe sama..."Řekl jsem a podíval se na něj...

Přistoupil ke mně a vzal mě za ruku.Usmál se na mě.

"O tomhle jsem snil zase dlouho já..."Řekl a já se neudržel.

Přitáhl jsem si ho k sobě a políbil ho.

Objal mě a přitiskl se ke mně.

Bože...co jsem to jen udělal...

Otevřeli se dveře.Rychle jsem se dod Hoona odtáhl.Ale pozdě.

Ve dveřích stál Dongho...

Nechtěl jsem...On to věděl...po tvářích se mu kutáleli slzy.Ale v jeho očích nebyla nenávist.Nic takového...Jen smutek.

Pousmál se. "Čekal jsem to...Jen...mohl jsi mi to říct...jemněji?"Vzlykl Dongho.Chtěl jsem ho utišit.Ale styděl jsem se k němu jen přiblížit.

Odešel.Stál jsem na místě.Podíval jsem se na Hoona.Po líčkách mu tekli slzičky.Vydal se za Donghem.

Sedl jsem si na postel.Co jsem mohl dělat?Jen čekat....

Když přišel usmíval se.

"Co...?"

"Myslím že bude v pořádku..."Znovu se usmál a sedl si ke mně.

Dívali jsme se jeden na druhého.

Myslím že tomuhle se říkají ty okamžiky,pro které má cenu žít a hřešit.

Bylo šero?Myslím že byla zima.Nebo svítilo slunce?Byl snad podzim?Kdo si má pamatovat takové absurdity.

Já si zapomatoval ty nádherné,velké,čokoládové oči zastřené touhou.Jeho roztřesené,roztoužené,nahé tělo.Jeho překrásné steny.Okamžik,kdy jsem si ho přivlastnil.Chvíli,kdy jsme společně vyvrcholili.

Ač jsem se druhý den propadal studem,že jsem to udělal zrovna,když jsem tak hnusně ukázal Donghovi,že už jej nemiluju.Vím,je to strašné.Ale ten primitivní pud ovládl nás oba.A nelituji toho.Nemám tu potřebu.Možná se to všechno mělo stát.Dongho...už se nezlobí...nevypadá tak...ale,on se nezlobil.Byl smutný.A vím že pořád je.Tolikrát jsem ho viděl plakat.Utěšoval jsem ho,i když vím,že bych neměl.Že je to to nejhorší,co můžu udělat.Ale pořád ho mám rád.Jen né tak,jak bych chtěl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Namikaze Sadako Namikaze Sadako | Web | 9. srpna 2013 v 13:55 | Reagovat

Omo TT_TT Ty píšeš úplně reálně, holka. To se ti povedlo :-) To mě dostalo... Ale není dobrý nápad si to šíst před spaním TT_TT :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama